Senrjú šódžo

Je hezká, milá, hodná a věčně usměvavá. Ale také je svým způsobem výstřední. Yukishiro Nanako totiž nemluví. Když chce s ostatními komunikovat, používá buďto jednoduchá gesta, nebo své odpovědi píše formou Senryu poezie, tedy v 5-7-5 slabikách. Někomu to nevadí vůbec, někomu to snad i vadí, všichni to ale jsou ochotni tolerovat. I učitelé. Pro ni je ale hlavní, aby to nevadilo především Busujima Eijimu – chlapci s věčně potlučeným obličejem, který je všemi považován za delikventa a do kterého je Nanako zakoukaná až po uši. Naštěstí tu ale je literární klub, jehož jsou oba členy. Díky němu se totiž mohou sblížit a prohloubit tak (nejen) jejich momentální přátelství. (EMIA)