Na konci sedmdesátých let dvacátého století se v pražské čtvrti Hanspaulka v hostinci Na Staré faře a později v legendárním „Houtyši“, tedy v Hostinci U Tyšerů, scházeli muzikanti, jejichž stylem se stalo blues. Sami si psali texty, které vycházely z poetiky tehdejší Prahy a samotné čtvrti, kterou Ivan Hlas označil za „luxusní periférii malého velkoměsta“. Hanspaulská scéna se později stala legendou. Jednou z jejích nejvýraznějších postav byl skladatel, zpěvák, hráč na foukací harmoniku a kytarista Petar Introvič stojící v čele kapely Bluesberry. Introvič byl navíc vášnivým cyklistou, který se podílel na vytváření pražských cyklostezek a na Hanspaulce pořádal cyklistické závody. Při nehodě na kole i zemřel. Režisér Michal Rákosník vypráví jeho životní příběh, příběh kapely Bluesberry a skrze Petara Introviče nás provádí kultovními místy scény a géniem loci vilové čtvrti. Na Petara Introviče vzpomínají mj. hudebníci a spoluhráči Ivan Hlas, Richard Tesařík, Mário Císař, Martin Kraus a Václav Kopta. Z jejich vyprávění i interpretace Introvičových skladeb je patrné nejen, že blues je vášeň, ale i životní styl. (Česká televize)

Staly se bezbrannou obětí tam, kde se měly cítit milované a v bezpečí. Dokumentární film zachycuje výpovědi dospělých, kteří v dětství zažívali psychické i fyzické násilí ze strany vlastních či nevlastních rodičů... Česká televize nabízí volné pokračování série dokumentárních filmů o domácím násilí Z lásky nenávist, která začala příběhy žen, pokračovala představením mužů jako obětí domácího násilí a v roce 2019 pojednala násilí na seniorech. Ve filmu Z lásky nenávist 4 se věnujeme dětem a domácí násilí představujeme jako problém celé rodiny se všemi důsledky. Čtyři dospělí hrdinové filmu, kteří byli vybráni v castingu po výzvě zveřejněné na obrazovce, vypovídají otevřeně na kameru od samých počátků svých vzpomínek. Prostřednictvím jednotlivých příhod popisují své dětství, rodinné zázemí, sociální život v rámci školního kolektivu a volnočasových aktivit. Příběhy se navzájem doplňují a prolínají, vidíme emoce a slyšíme informace, které odhalují strašlivou DNA domácího násilí. Tři ženy a jeden muž otevírají dveře rodin, jejichž členové se často chovají jinak ve společnosti a jinak doma, navenek se jeví jako bezproblémové. A přece jsou tu vždy náznaky, kterých si nelze nevšimnout. Následky jsou přitom zničující. Dítě, které žije v takto rozpolceném prostředí, zažívá strach, nejistotu, pocity viny, které jej dohánějí až k myšlenkám na sebevraždu. Film má velmi zásadní poselství, že i přes tzv. špatně rozdané karty v dětství lze za pomocí terapie, vzdělání a osobní statečnosti prožít kvalitní život. V České republice je min. posledních 10 let úředně řešeno kolem sedmi až devíti tisíc případů týrání dětí. Po coronavirové epidemii domácí násilí na dětech ještě vzrostlo. V naprosté většině případů však není tento zločin vůbec odhalen a trvá po celé dětství dítěte, které obvykle není schopno samo se dovolat pomoci. Zdraví a život týraného dítěte tak závisí na všímavosti okolí a včasném oznámení skutečností, které týrání nasvědčují. Není to jen povinnost morální, ale zcela jednoznačně i právní, s možností trestního postihu za její nesplnění. Záměrem projektu je upozornit na téma a vyvolat nad problematikou širokou diskusi napříč mnoha platformami, tak jak se to stalo u předcházejících dílů, které jsou např. policejními metodiky používány při školení policistů v odhalování domácího násilí. Odbornými garanty projektu jsou Fond ohrožených dětí a Centrum Locika. (Česká televize)

Dokumentární portrét architekta, nekompromisního kritika a provokatéra, který přestavěl naše uvažování o tom, co je architektura... Nový dokumentární snímek představuje odkaz architekta Adolfa Loose skrze nepublikované archivní materiály a osobní příběhy jeho rodiny a spolupracovníků, které se vážou k České republice i zahraničí. V Plzni a Praze spolu s Brnem se na území České republiky dle všeho nachází největší konvolut zachovaných realizací dnes světoznámého, dříve opomíjeného architekta, brněnského rodáka, vídeňského dandyho, československého občana a kosmopolity. (Česká televize)

Je jich víc, než tušíme. Příběhy lidí, které stáří nebo nemoc náhle uvěznily mezi čtyřmi stěnami. Pro ně i pro jejich blízké je to situace téměř neřešitelná. Co bude dál? ... Obvykle to přijde jako blesk z čistého nebe. Člověk najednou zjistí, že on sám, nebo někdo z jeho blízkých, se nedokáže dál o sebe postarat. Ať už z důvodů pokročilého stáří nebo nemoci. Celý život se náhle obrátí naruby. Štěstí mají ti, o které jsou schopni a ochotni se postarat jejich životní partneři nebo děti. I pro ně je to ovšem martyrium, na které nejsou připraveni. Mnohým naštěstí pomáhá síť nejrůznějších sociálních služeb. Dokumentární film Jiřího Zykmunda je citlivou sondou do několika životních příběhů rodin a lidí, kteří se po svém vyrovnávají s tímto nelehkým údělem. Někdy s úsměvem, začasté pak na pokraji sil. Není to pouze film o odcházení, je to především film o lásce. Projekt vznikl ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí. (Česká televize)

Žijí na samotách beskydských hor, kde strávili celý život a chtějí tu i dožít. Bez pomoci dobrých a obětavých lidí by to ovšem možné nebylo... Život na horách nebyl nikdy snadný. A není ani dnes, zvláště, když stáří a nemoc uberou sil. Staří lidé, kteří žijí na beskydských samotách, by bez cizí pomoci zvládali své každodenní rituály jen velmi těžko. A právě jim, stejně jako lidem, jejichž život změnila vážná nemoc, pomáhají dobří a obětaví lidé. „Neodpírej dobrodiní těm, kteří ho potřebují, je-li v tvé moci je prokázat.“ Tímto mottem se řídí všichni pracovníci Charity v Novém Hrozenkově. Denně vyrážejí do hor dvě desítky ošetřovatelek, aby přivezly léky, oběd, anebo zajistily základní péči těm, kteří o sebe plně pečovat nemohou. Příběhy lidí, příběhy o vůli k životu, příběhy o nesobecké lásce. Film vznikl ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí. (Česká televize)