Opičí král

Když uslyšíte jméno Sun Wu-kchung, jistě se vám vybaví postava neohroženého, ale i spravedlivého bojovníka z dávných čínských legend, doprovázejícího mnicha Tripitaku na cestě pro posvátná písma. Tato postava se poprvé objevila v 16. století, kdy známý čínský spisovatel Wu Čcheng-en (1500-1582) napsal román Vyprávění o putování na Západ (čínsky Si jou ťi). Kniha obsahovala celkem 100 kapitol na více než 1100 stránkách, popisujících příhody a strasti čtveřice poutníků, putující za Nejvyšším Buddhou pro posvátná písma. Děj se odehrává mnohem dříve, v 7 - 8. století za vlády císaře Tchaj-cunga z dynastie Tchang. Kniha vyšla v mnoha zemích světa (zkrácená verze v letech 1961 a 1997 i v češtině) a stala se námětem mnoha divadelních her, lidových vyprávění a několika filmových zpracování. Nejpovedenější je televizní seriál Opičí král z roku 1986, obsahující 25 dílů. Jednotlivé epizody nemají jednotnou časovou délku, ta se pohybuje od 45 minut (nejkratší díl) do 70 minut(nejdelší díl). U nás byl Opičí král vysílán pouze dvakrát. Poprvé v roce 1991 na programu F1 a podruhé v létě roku 1993 na ČT v dopoledních hodinách ve dnech pondělí, středa a pátek. Od té doby se neobjevil na žádné české ani slovenské televizní stanici a zřejmě se na naše obrazovky bohužel již nikdy nevrátí. Opičí král se stal nedílnou součástí čínské kultury, a proto není divu, že jej zná takřka každý Číňan. Po staletí si lidé klasické Wu Čcheng-enovo dílo předávali formou vyprávění z generace na generaci. Vždyť kořeny tohoto příběhu sahají mnohem hlouběji do minulosti, než do 16. století, kdy jej autor písemně zpracoval v pohádku s filosofickým podtextem. Opičí král je pestrou směsicí buddhistického učení, dávných mytologických postav a napínavých dobrodružství, jež prožívají hlavní hrdinové na své strastiplné cestě. Tím vším totiž tento příběh je.1. Opičí král přichází na svět Na hoře Bujných květů se z velikého kamenného vejce zrodil opičák. Jednoho dne se sešly všechny opice u vodopádu a řekly kamennému opičákovi, že jej zvolí svým králem, pokud skočí do jeskyně za vodopádem. Opičák podmínku splnil a stal se opičím králem. Opice se přestěhovaly do jeskyně Vodních závěsů a uspořádaly slavnost na počest korunovace a nového obydlí. Když během slavnosti jedna opice zemřela stářím, rozhodl se opičí král vydat do světa a zjistit tajemství nesmrtelnosti. Přeplaval několik řek a ocenů a dostal se do neznámých krajin. Od jednoho dřevorubce se dozvěděl, že nedaleko bydlí patriarcha Subódhi, který se vyzná v kouzlech. Opičí král se rozhodl vstoupit k němu do učení. Patriarcha jej přijal a dal mu jméno Sun Wu-kchung. Sun se u patriarchy učil bojová umění, létání a přemety v mracích, modlení k Buddhovi a meditace. Sun se stal nejlepším žákem a tak jej Subódhi naučil dvaasedmdesát proměn. Jednoho dne Sun předváděl své umění před ostatními žáky. Patriarcha se na něj proto rozzlobil a propustil jej z učení. Před rozloučením mu patriarcha řekl, aby nikomu nikdy neříkal, že Sun byl jeho žákem. Jedině tak mu může odpustit. Poté se Sun vrátil do svého království na horu Bujných květů. 2. Opičí král nebeským podkoním Horu Bujných květů napadl démon Rušitel světa a zabydlel se v jeskyni Vodních závěsů. V téže chvíli se Sun vrátil domů a okamžitě začal s démonem bojovat. Rušitel světa si přizval na pomoc své dva bratry. Démoni Jednorožec a Silný buvol se však Sunovi omluvili za bratrovo chování a poradili mu, aby si šel pro nějakou zbraň za dračím králem Východních moří. Ale dračí král odmítal Sunovi dát zbraň, a tak mu nabídl železnou tyč, která původně sloužila k měření mořské hloubky. Dračí král ovšem netušil, že Sun tyč uzvedne a odnese si ji do svého království . Brzy Sun zjistil, že jeho nová zbraň umí na povel vyrůst až do oblak, nebo se zmenšit na velikost nepatrné jehly. Jednoho dne se na své tyči dostal až k bráně, na niž byl nápis: Svět temnot. Sun pochopil, že je to sídlo vládce pekel. Opičí král však neměl na smrt ani pomyšlení, a tak vyškrtl své jméno z pekelných seznamů všech duší, čímž se stal nesmrtelným. Zpráva o jeho řádění se donesla až do nebe k Nefritovému císaři. Ten vydal rozkaz opičího démona zajmout, ale světec Hvězda dlouhého věku mu poradil, že opičáka nejlépe zkrotí bezvýznamný úřad. A tak Hvězda dlouhého věku přivedl Suna do nebe, kde mu přidělili úřad nebeského podkoního. Sun se o koně svědomitě staral, dokonce je nechal napást u nebeské řeky, což bylo přísně zakázáno. Jednoho dne ale zjistil, že podkoní nezastává žádnou hodnost a plný zlosti se vrátil na horu Bujných květů, kde se prohlásil za Velkého světce rovného nebi.3. Řádění v nebi Jakmile se Nefritový císař dozvěděl, že podkoní utekl z nebe a dal si titul Velkého světce, přikázal sešikovat vojsko a opičáka zajmout. Duch Velké osvícenosti a třetí syn nebeského krále Li, korunní princ Natča, se s opičákem utkali, ale porazit jej nedokázali. Hvězda dlouhého věku se opět opičího krále zastal a poradil Nefritovému císaři, aby Sunovi přidělil úřad Velkého světce rovného nebi. Nefritový císař tomu svolil a znovu pozval opičáka do nebe. Při audienci jej obdaroval květy a císařským vínem. Jenže Opičák se v paláci začal nudit a tak byl pověřen hlídáním broskvového sadu. Od zdejšího bůžka půdy se dozvěděl, že to nejsou obyčejné broskve - kdo je pozře, bude žít věčně. Jakmile bůžek zmizel, Sun vyskočil na nejbližší strom a začal jíst broskve. Toho dne pořádala královna matka nebes broskvovou slavnost. Pozvala na ni všechny bohy a světce a také Nejvyššího Budhu ze západního ráje. Když přišly víly natrhat broskve, opičák se zeptal, koho královna na slavnost pozvala. Sotva se dozvěděl, že jeho jméno na seznamu není, proměnil víly v broskvové stromy a vydal se rovnou k Nefritovému jezírku, kde již bylo vše připraveno. Sun na nic nečekal a hned se pustil do jídla a pití. Zmožen císařským vínem se dopotácel až k laboratoři praotce Cesty. Opičák v mžiku spořádal elixír a kuličky nesmrtelnosti a co zbylo odnesl na horu Bujných květů a rozdělil mezi své poddané. Když se to dozvěděl Nefritový císař, přikázal nebeskému králi Li opičáka polapit a řádně potrestat. Jenže Sun se svým opičím vojskem nebeské generály porazil a tak bohyně Milosti doporučila k boji boha Opravdovosti Er-langa, který se vyzná v proměnách. S jeho pomocí byl Sun polapen a uvězněn do veliké pece. Po čtyřiceti dnech praotec Cesty rozžhavenou pec otevřel v domění, že Opičí král je již roztaven. Sun byl ale zcela v pořádku a jakmile vyskočil z pece, začal nepříčetně běhat po nebi a mlátit kolem sebe svou železnou tyčí. 4. Zakletí pod horu Pěti prvků Když už Nefritový císař nevěděl, jak opičího démona zastavit, požádal o pomoc Nejvyššího Buddhu ze západního ráje. Buddha okamžitě přiletěl a zaterasil opičákovi cestu. Když Sun sdělil Buddhovi, že chce zaujmout místo Nefritového císaře, Nejvyšší navrhl opičákovi nabídku: pokud se mu podaří dostat se jedním skokem z jeho dlaně, stane se vládcem nebes. Sun skočil co nejdál a domníval se, že je až na konci světa. Pak se vrátil nazpět a sdělil to Buddhovi. Ten však náhle obrátil dlaň, opičáka shodil na zem a zavalil jej pohořím z kovu, ohně, dřeva, vody a půdy. To pohoří pak dostalo název hora Pěti prvků. Opičí král byl pod horou zavalen pět set let a nemohl se za žádnou cenu dostat ven. Až jednou bohyně Milosti dostala příkaz od Nejvyššího Buddhy, aby daleko na východě, v říši Tchangů vyhledala poutníka, který by donesl posvátná písma ze Západního ráje. Zastavila se u hory Pěti prvků a oznámila Sunovi, že jej může vysvobodit pouze poutník, putující pro písma. Toho dne se konala mešní slavnost, na které kázal velekněz Süan-cang o učení Malého vozu. Bohyně Milosti, proměněna ve starce, se jej zeptala, zdalipak ovládá také učení Velkého vozu. Protože Süan-cang se v učení Velkého vozu nevyznal, rozhodl se jít do západního ráje pro písma, která toto učení obsahují. Císař Tchaj-cung na důkaz zbožnosti učinil z velekněze přísežného bratra a na cestu mu věnoval zlatou misku na almužny, průkazní glejt a bílého koně. Od bohyně Milosti, která již ukázala svou pravou podobu, dostal brokátové roucho a berlu s devíti draky. Velekněz se stal obyčejným mnichem a přijal podle tří košů svatých písem řádové jméno Tripitaka. Císaři přislíbil, že se se svatými písmy vrátí nejpozději do tří let a vydal se na cestu. 6. Pohroma v klášteře Tripitaka se Sunem dorazili do budhistického kláštera. Sun rozhoupal zvon, čímž svolal všechny mnichy. Dostavil se i klášterní opat Zlaté jezírko. Tripitaka se omluvil za Sunovo chování a poprosil o přístřeší na jednu noc. Opat začal vyzvídat, zdalipak Tripitaka s sebou nese nějaký poklad. Sun se okamžitě pochlubil vzácným brokátovým rouchem, které Tripitaka dostal od bohyně milosti. Opatovi se roucho zalíbilo a odnesl si ho do své komnaty, řka že se na něj bude dívat a ráno ho vrátí. Jenže opat se nemínil roucha vzdát a rozhodl se Tripitaku se Sunem zavraždit. Sun však nespal a jakmile uviděl, že několik mnichů nosí dříví ke komnatě, kde spí Tripitaka, bylo mu jasné, že jej chtějí upálit. Vzlétl na nebe a vyloudil na králi Širokoočkovi zázračnou korunku, aby s její pomocí mohl vyvést z plamenů svého učitele. Požár se však rozšířil po celém klášteře a mniši museli jít hasit. Brokátové roucho zmizelo, opat se vydal jej hledat a skončil v plamenech. Ráno pověděl Sun Tripitakovi, co se v noci stalo a s ostatními mnichy se vydali hledat roucho. Zanedlouho objevili opata bez známek života, ale roucho nikde nenašli. Byl na něm amulet proti ohni, takže shořet nemohlo. Sunovi bylo hned jasné, že roucho musel ukrást nějaký démon. Mniši mu prozradili, že nedaleko odtud bydlí démon Černý medvěd, který se s opatem často stýkával. Opičák v mžiku stál před démonovou slují a požadoval navrácení roucha. Začal prudký souboj. Po chvíli se démon změnil ve vítr a uletěl. Opičák se proměnil v opata a vydal se démona navštívit a pořádně si roucho prohlédnout. Černý medvěd netušil, že Zlaté jezírko uhořel, vpustil Suna do sluje a ukázal mu ukradené roucho. Démon se mu pochlubil, že roucho ukradl během nočního požáru. Ani tentokrát se Sunovi nepodařilo roucho získat a tak se vydal pro pomoc za bohyní milosti. V téže chvíli šel hadí démon popřát Černému medvědovi k narozeninám. Sun hadího démona zprovodil ze světa, bohyně milosti na sebe vzala jeho podobu a nabídla démonovi vzácnou červenou kuličku. Černý medvěd neměl tušení, že ta kulička je opičák a v mžiku ji spolknul. Kulička jej náhle začala dusit a démon musel na příkaz bohyně milosti vydat roucho. Černý medvěd se dal na pokání, bohyně z něj udělala svého strážce na hoře Potaloka a Sun odnesl roucho Tripitakovi.13. Démon v zemi Černých kohoutů Naši poutníci dorazili do země Černých kohoutů. Tripitaka se rozhodl vyjednat nocleh v místním klášteře, ale zdejší opat jej odbyl, řka, že klášter patří královské rodině a potulné mnichy nepřijímají .Sun se ovšem nedal jen tak odbýt a nakonec musel opat uvolnit všechny komnaty. Blížil se den královniných narozenin a korunní princ by jí rád navštívil, ale král jej hrubě odbyl. Večer navštívila královna svého chotě a připomněla mu, že loni jí král slíbil, že o jejich narozeninách s ní bude popíjet nektar. Král se rozhodl zůstat, ale královna mu připomněla, že její narozeniny připadají na zítřek. Nastala hluboká noc. Sun, Čuník i Písek tvrdě spali a Tripitaka meditoval a četl si ve svatých knihách. Po chvíli usnul a zdál se mu podivný sen. Procházel se v zadní zahradě a najednou kdosi vystoupil ze studny a Tripitaku oslovil. Představil se jako pravý král země Černých kohoutů a pověděl mu, že před rokem přišel taoistický čaroděj, který se mu svými kouzly vetřel do přízně. Jednoho dne jej čaroděj shodil do studny a vzal na sebe jeho podobu. Duch zesnulého krále požádal Tripitaku, aby se za něj pomstil a všechno pověděl korunnímu princi. Tripitaka se vzbudil a povyprávěl o snu svým učedníkům. Druhého dne se chtěl princ procházet v zadní zahradě, ale protože před rokem nechal král tuto část kláštera navždy zavřít, nebylo mu to umožněno. K princi předstoupil Tripitaka a oznámil, že putuje do západního ráje, aby předal poklad. Z malé krabičky vyskočil Sun, proměněn v malého trpaslíka a nechápavému princi vypověděl, co se jeho učiteli v noci zdálo. K večeru zašel princ do královnina paláce a všechno jí pověděl. Královna rovněž přiznala, že se král v posledním roce chová dost podivně. V téže chvíli Sun vzbudil Čuníka a řekl mu, aby šel do studny pro poklad. Čuník se po opičákově železné tyči spustil do studny a uviděl křišťálový palác. Vyšel z něj dračí král a zavedl Čuníka k pokladu. Jakmile Čuník poznal, že ten poklad je zesnulý král, odmítl jej vynést ze studny, ale když mu to přikázal Sun, musel mrtvolu vynést. Aby se král nezačal rozkládat, dal mu dračí král ustalovací kuličku. Tripitaka pověřil Suna, aby zaletěl za praotcem Cesty pro kuličku, která vrací život. Sun vylákal na praotci Cesty potřebnou kuličku a vrátil se nazpět. Mezitím se král dozvěděl, že se princ chtěl procházet v zadní zahradě a pak mluvil s mnichem z východu. Sluha mu rovněž sdělil, že právě teď je v královnině paláci. Král se vydal za královnou a sháněl se po princi. Ten však mezitím odešel a nepozorovaně utekl z paláce. Král vydal rozkaz prince zajmout. Vzal na sebe pravou podobu a v klášteře sháněl mnicha z východu. Tripitaka se svými učedníky a s oživeným králem byli už dávno pryč. Na lesní cestě se potkali s princem a ten se po dlouhé době setkal s pravým otcem. Všichni se společně vrátili do paláce. Ve chvíli, kdy se démon chystal zabít královnu, objevili se Tripitakovi učedníci a pustili se do boje s démonem. Po chvíli démona opuštěly síly a když už nevěděl jak dál, proměnil se v Tripitaku. Před Sunem rázem stáli dva Tripitakové a nikdo s jistotou nevěděl, který je pravý. Čuníka napadlo, aby oba zároveň předříkali zaklínadlo svíracího kroužku. Nakonec přiletel na pomoc bódhisatva. Démon byl nucen ukázat svoji pravou podobu - byla to kočka, která sloužila bódhisatvovi jako oř. Král se opět shledal se svoji ženou a Triptaka s učedníky pokračoval v cestě na západ. 15. Utkání s třemi čaroději Tripitaka se svými učeedníky dorazil do země Pomalých kol. Tripitaka uslyšel hlasité kvílení a Sun to šel prověřit. Zjistil, že všichni buddhističtí mniši těžce pracují a dřou na tři taoistické čaroděje, které má panovník v oblibě, protože umějí přivolat déšť, měnit vodu v olej a kamení ve zlato. Sun všechny mnichy osvobodil a taoistické strážce zahnal. Mniši pak Tripitakovi a jeho učedníkům vysvětlili, že před dvaceti lety bylo v zemi veliké sucho a tehdy k nim přišli tři kněží, kteří přivolali déšť a od té doby panovník na buddhisty zanevřel a nařídil jim pracovat na taoisty. Pozdě večer ve svatyni Tří čistých taoističtí čarodějové Tygří síla, Jelení síla a Beraní síla hodovali a modlili se za panovníka. Sun se proměnil ve vítr a zahnal je pryč. Pak vzbudil Čuníka a Píska a společně se odebrali do svatyně. Proměnili se v bohy - praotce Cesty, praotce Světa a knížete Prozřetelnosti a pustili se do jídla. Čarodějové se vrátili a mysleli si, že jejich modlení přivolalo nebeské bohy a vyžádali si na nich svěcenou vodu. Když donesli na vodu nádoby a zavřeli za sebou dveře, Sun, Čuník a Písek nádoby naplnili vlastní močí. Když se čarodějové napili, Tripitakovi žáci se jim vysmáli a zmizeli. Hned ráno o tom taoisté informovali krále a ten dal mnichy předvést a chtěl je odvést na popraviště. V té chvíli sluha sdělil králi, že obyvatelé čekají na jarní déšť. Sun se nabídl, že dokáže déšť přivolat a tak král svolil, ať to tedy zkusí. První se o to pokoušel Tygří síla. Zatímco střídal meditační destičky, Sun zaletěl na nebe a bohům deště, větru a hromu dal přesné pokyny, co mají dělat. Ať se Tygří síla snažil sebevíc, déšť se mu přivolat nepovedlo, zatímco Sunovi ano. Tygří síla zkoušel přivolat bohy, ale ti se objevili až na Sunovo zavolání. Čarodějové se však nemínili jen tak vzdát a rozhodli, že budou měřit síly v meditaci, nazvané "posed v mracích". Sluhové nechali postavit obrovské posedy, na jeden se usadil Tripitaka, na druhý Tygří síla. Po chvíli se čaroděj Jelení síla rozhodl, že bratrovi pomůže. Přičaroval ploštici a vystřelil ji Tripitakovi do krku. Tripitaku začal krk svědit a začínal být neklidný. Sun to zpozoroval, proměnil se v obrovskou housenku a usadil se meditujícímu čaroději na hlavě. Ten nevydržel a zřítil se dolů, kde jej ostatní dva zachytili. Jelení síla navrhl císaři, že si s buddhistickými mnichy změří síly v hádání za stěnou. Královna vložila do skříně vyšívaný šat. První hádal Jelení síla a správně určil císařovnin vyšívaný šat. Tripitaka na Sunovu radu hádal, že ve skříni je starý potrhaný plášť. Když skříň otevřeli, skutečně na dně ležel starý plášť. Pak král vložil do skříně broskev, což Jelení síla opět správně určil, ale když skříň otevřeli, byla v ní jen pecka, jak pravil Tripitaka. Poté do skříně vešel taoistický mnich, což opět správně určil Jelení síla, ale Když Tripitaka hádal, že je ve skříni buddhistický mnich, skutečně ze skříně vyšel buddhista. Císař i císařovna se rozhodli mnichy propustit, ale Beraní síla navrhl změřit síly v sekání hlav. Když došli na popraviště, nejdřív usekli hlavu Sunovi. Jeho tělo si zavolalo hlavu k sobě a on si ji nasadil na krk. Když přišel o hlavu Tygří síla, rovněž si chtěl zavolat hlavu k sobě, ale v tu chvíli Sun přičaroval velikého psa, ten hlavu sebral a utekl s ní pryč. Čaroděj padl mrtev k zemi. 16. V království žen V království žen v západním Li-jangu nastupovala na trůn nová královna. O této události se dověděla démonka Loutna a rozhodla se královny zbavit. V té době se Tripitaka se svými žáky plavili na voru po řece, směřující do západního Li-jangu. Voda v řece byla čistá a Tripitaka a Čuník zahnali žízeň. Když dorazili do hlavního města, Tripitaka žádal o slyšení u královny. Jakmile královna spatřila Tripitaku, v tom okamžiku se do něj zamilovala a nechala všechny poutníky ubytovat v zájezdním hostinci. Poté královna požádala královskou rádkyni, aby zašla do hostince a vyjednala královnin sňatek s Tripitakou. Jenomže mezitím popadly Tripitaku a Čuníka strašné bolesti břicha. Když vyšlo najevo, že se napili vody z místní řeky, rádkyně jim řekla, že se jim nejspíš narodí dítě. Protože v království žen nejsou žádní muži, voda z řeky Maminek vyvolává u žen graviditu. Rádkyně poradila Sunovi, že za městem je hora Zapadajícího slunce a voda z tamější studny dokáže těhotenství odvrátit. V okamžiku, kdy Sun nabíral vodu, ze studny se vynořil démon a prohlásil, že je bratr Silného buvola a nyní se Sunovi pomstí za zkrocení Ohniváčka. Jenže démon se v boji nevyznal zdaleka tak dobře, jako Sun a po chvíli byl démon zkrocen a prosil o milost. Sun nabral vodu ze studny a rychle spěchal za Tripitakou. Mezitím démonka Loutna chtěla unést Tripitaku, ale netroufla si, protože jej hlídal Písek. Za chvíli bylo Tripitakovo a Čuníkovo těhotenství zažehnáno a královna nařídila mnichy přestěhovat do královské zahrady. Rádkyně opět zašla za Tripitakou a začala vyjednávat svatbu. Když Tripitaka odmítl, rádkyně nechala mnichy hlídat strážemi. Pozdě v noci odvedla rádkyně Tripitaku do královniných komnat, prý na prohlídku královských pokladů. V komnatě však už čekala královna a začala Tripitaku svádět a opět přemlouvat k sňatku. Pro něj bylo stále těžší královně odolávat a když už se zdálo, že na její nabídku je ochoten přistoupit, v tom okamžiku jej unesla démonka Loutna. Měla v plánu se za Tripitaku vdát, aby mohla nastoupit na trůn v západním Li-jangu namísto dosavadní královny. Za chvíli do její komnaty vtrhl Sun a začal s démonkou bojovat. Jenže démonka ho zasáhla jedem, který měla v nástroji a Suna začala nesnesitelně bolet hlava. Poté se pokusil s démonkou bojovat i Čuník, ale rovněž byl zasažen jedem z démončiny loutny. V tom okamžiku se objevil Bůh Jitřenky a démonku proměnil ve škorpióna. Suna a Čuníka zbavil bolesti a pravil, že jej za nimi poslala bohyně milosti, která tušila, že jsou v nebezpečí. Poté se Tripitaka rozloučil s královnou a společně se svými učedníky se vydal opět na cestu. 20. Opičí král lékařem Tripitaka a jeho učedníci dorazili do Purpurie. Ubytovali se v místním hostinci a Tripitaka se odebral ke králi, nechat potvrdit glejty. Mezitím Sun, Čuník a Písek dostali hlad a vypravili se na tržiště. Sun zahlédl královskou vyhlášku, na niž bylo napsáno, že se hledá lékař pro nemocného krále. Sun vyhlášku strhnul a odvál ji k Čuníkovi. Ihned se královští ministři seběhli kolem Čuníka, aby šel vyléčit jejich krále. Čuník pochopil, kdo má strhnutí vyhlášky na svědomí a zavedl je k Sunovi. Sun se přiznal, že tu vyhlášku strhnul a chlubil se, že jejich krále vyléčí. Ministři okamžitě spěchali za králem a tu radostnou novinu mu sdělili. Tripitaka, který právě rozmlouval s králem nemohl pochopit, oč Sunovi jde a přiznal, že se jedná o jeho učedníka. Sun byl pozván do paláce a vychloubal se, že dokáže změřit puls přes nitku. Když to Sun potvrdil, svolil král, že jej může Sun léčit. Sun podal po chvíli diagnózu - nemoc je způsobena zármutkem a jmenuje se "odloučení holubiček". Poté se Tripitakovy žáci pustili do výroby léku. Sun pověřil Píska, aby na lék přinesl saze z kotle a Čuníka, aby obstaral koňskou moč. Když byl lék hotov, Sun poradil ministrům, že ten lék se smí zapíjet pouze "nedopadlou vodou" a aby si nachystali hrnce a konve, a déšť už obstará on. Zaletěl za dračím králem východních moří a brzy nastal obrovský liják. Po užití léku se král skutečně cítil lépe a uspořádal slavnost na počest zázračného lékaře. Sun prozradil, že lék se jmenuje Zlaté uhlí a když Čuník chtěl prozradit, co pro ten lék sehnal, Sun to rychle zamluvil, že v tom léku je "koňadrin". V průběhu oslav se král Sunovi svěřil, že jej trápí ještě něco - jeho milovaná choť, královna Zlatava, je již tři roky mimo království. Před třemi lety ji unesl démon ze sluje Rohatého plaza na hoře Jednorožce. To Sunovi stačilo a vydal se bojovat s démonem a osvobodit královnu. Cestou potkal démonova sluhu Chodílka, proměnil jej v kámen a vzal na sebe jeho podobu. Když se objevil před královnou, všechno ji pověděl, i to, že vyléčil krále. Královně během těch tří let narostly ostny po celém těle, takže démon se jí nemohl ani dotknout. Sun, proměněn v Chodílka zašel za démonem a vzkázal mu, aby se dostavil za královnou Zlatavou, která již nepomýšlí na návrat do Purpurie. Démon nepoznal léčku, zašel za královnou a ta na něm vyloudila jeho poklad - tři zlaté zvonky - a v nepozorované chvíli je předala Sunovi. Sun přičaroval falešné zvonky a dal je královně, kdyby se po nich démon sháněl. Poté na sebe Sun vzal pravou podobu a vyzval démona k boji. Démon byl však po chvíli unaven a spěchal za královnou pro zázračné zvonky, aby mohl Suna upálit. Démon byl velmi udiven, když zjistil, že Sun má naprosto stejné zvonky a ještě víc byl překvapen, že jeho zvonky nefungují, na rozdíl od těch, které má Sun. Nakonec přišla démona zkrotit bohyně milosti a tak se ukázalo, že démon je ve skutečnosti plavý vlk, který utekl na svět. Královna Zlatava se vrátila na trůn do Purpurie a Tripitaka se svými učedníky se vypravil opět na cestu. 22. V Bezedné sluji Tripitaka a jeho učedníci zaslechli v lese volání o pomoc. Když přišli na místo, uviděli mladou dívku přivázanou ke stromu. Čuník a Tripitaka ji chtěli odvázat, ale Sun trval na tom, že je to démonka a připomněl Tripitakovi Ohniváčka a Bílou paní. Tripitaka Sunovi uvěřil a rozhodl se pokračovat v cestě. Po chvíli Tripitaka uslyšel podivný hlas: "Tripitako, proč jdeš za Buddhou, když nechceš zachránit umírajícího". Jakmile to zaslechl, přikázal učedníkům vrátit se, dívku rozvázat a vzít ji s sebou. Zanedlouho dorazili do buddhistického chrámu a požádali o nocleh. Opat přikázal jednomu učedníkovi doprovodit dívku do její komnaty. Démonka požádala učedníka o něco k pití. Za chvíli jí donesl čaj a posadil se vedle démonky. Ta náhle vytasila dlouhé nehty a zaryla jimi učedníkovi do zad. Učedník okamžitě zemřel. Po chvíli jej šel hledat druhý učedník, ale rovněž natrefil na démonku a skončil přesně jako jeho předchůdce. Ráno šli mniši oba učedníky hledat a našli je bez známek života. Tripitaka uslyšel kvílení a poslal Suna, aby to prověřil. Ten pochopil, co se stalo, přetáhl si přes hlavu kápi a začal se modlit. Démonka nepoznala lest a začala Suna svádět. Ve chvíli, kdy vytasila své dlouhé nehty, Sun se jí vytrhl a ohnal se po ní. Démonka mu však zmizela. Mezitím dostal Tripitaka hlad a poslal Píska pro jídlo. Démonka prudkým větrem otevřela všechna okna a zatímco je Čuník zavíral, nepozorovaně Tripitaku unesla. Po chvíli se vrátil i Sun a Písek s jídlem a když zjistili, že je učitel pryč, vydali se jej hledat. Čuník u lesní studny potkal dvě mladé ženy a ty mu řekly, že jsou z Bezedné sluje na Proklaté hoře a že mají dnes mimořádnou událost:jejich paní si bere mnicha. Čuník to okamžitě pověděl ostatním a za chvíli všichni tři stáli před Bezednou slují. Sun se spustil dolů a vydal se hledat Tripitaku. Po chvíli jej našel ve svatební komnatě. V tom okamžiku vešla démonka a chtěla si s Tripitakou připít na jejich svatbu. Démonka ve své sklenici vína uviděla broukaa chtěla jej odstranit, avšak v tu chvíli se rozpoutal prudký vítr a celou svatební tabuli zničil. Démonka nechala připravit nový stůl a odešla. Sun poradil Tripitakovi, aby šel s démonkou do zadní zahrady. Tripitaka pochopil a požádal démonku, zda by jej mohla doprovodit do zadní zahrady. V zahradě utrhla démonka broskvi, ale ta jí okamžitě sjela do žaludku. Z jejích útrob se ozval Sun a poručil démonce, aby Tripitaku propustila. Démonka vynesla Tripitaku na povrch a Sun vylezl jejími ústy ven. Démonka se však nemínila Tripitaky vzdát a v nepozorované chvíli jej opět unesla a uvěznila ve sluji. Sun ve sluji objevil tabulku s nápisem Tabulka mého otce krále Li a rozhodl se vydat do nebe a démonku zažalovat. Nebeský král Li však popíral, že by démonka byla jeho dcerou a obhajoval se tvrzením, že jeho jediné dceři je teprve sedm let a v takovém věku by se z ní nemohla stát ďáblice. Rozkázal tedy Suna svázat a potrestat za pomluvy. Princ Natča otci připomněl, že kdysi uznal za svoji dceru i ducha bílé myši a za její prohřešky jí daroval milost. Sun se však vzpouzel a dožadoval se slyšení u Nefritového císaře, aby jejich spor rozsoudil. Nakonec Sunovi domluvil Hvězda dlouhého věku a všichni se společně vypravili do sluje zkrotit démonku. Princ Natča hodil do sluje kruh, kterým rozpoutal mlhu a král Li vtáhl démonku do malé pagody. Sunovi slíbil, že démončin prohřešek bude projednávat nebeský soud. Tripitaka poděkoval králi Li a korunnímu princi za zácharanu a se svými učedníky pokračoval v cestě. 24. Zkrocení Nefritového zajíce Mnich Tripitaka se svými učedníky dorazili do indického města Sravasti. Došli ke klášteru, na němž byl napis Zlatem vykládaný klášter. Tripitaka učedníkům vysvětlil, že podle staré pověsti je klášterní zahrada Džetavana vyložena zlatými cihlami. Opat je provedl zahradou a nakonec je zavedl do místnosti, kde byla mladá dívka. Opat prozradil, že jedné noci ji silný vichr snesl do zahrady. Pak požádal Tripitaku, aby zjistil, v které rodině postrádají dceru. Toho dne se ve městě konala velíiká slavnost:princezna si vybírala ženicha, a to tím způsobem, že si sedla na slona a na toho, kdo se jí zalíbí vystřelí šíp. Tripitaka se v obrovském davu lidí ztratil a než se nadál, zasáhl jej princeznín šíp. Zanedlouho stál před králem a rezolutně odmítal se s princeznou oženít. Když viděl, že krále nepřemluví, žádal alespoň vrácení průvodních listů jeho učedníkům, aby mohli v cestě pokračovat za něj. Král souhlasil a vpustil učedníky do paláce. Mezitím princezna přemluvila krále, aby se svatba konala již zítra a Tripitakovy žáci byli okamžitě posláni na cestu pro písma. Sluhové přinesli Tripitakovi svatební roucho a Čuník jej neustále popichoval. V trůní síni vrátil král učedníkům průvodní listy. Pak se s Tripitakou rozloučili a vydali se na cestu. V noci utekla dívka z kláštera a s přesvědčením, že je princezna se dožadovala vstoupit do paláce, ale stráže jí nevěřily a vyhnaly ji. Sun to zpozoroval a šel se na princeznu podívat zblízka. Zahlédl ji na svatební oslavě a hned poznal, že je to démonka. Proměnil se ve stařenku a požádal nebohou dívku, aby se svěřila se svými problémy. Sun zjistil, že tato dívka je pravá princezna a z paláce zmizela v den dvacátých narozenin, ve chvíli, kdy řekla otci, jakým způsobem si vybere ženicha. Sun to pověděl Čuníkovi a Pískovi a rychle běžel do paláce. V princeznině komnatě zatím démonka přemlouvala Tripitaku, aby se s ní odebral na lože. V poslední chvíli do ložnice vtrhl Sun, rovněž proměněn v princeznu. Jakmile ukázal svou pravou podobu, démonka se dala naútěk. To už se v ložnici objevil i Čuník, Písek a nic nechápající král. Démonka Sunovi zmizela, ale upustila nefritovou paličku na léky. Král Širokoočko Sunovi prozradil, že se zaběhl nefritový zajíc z Měsíčního paláce. Jakmile démonka spatřila bohyni Měsíce, ukázala svou pravou podobu. Na druhý den se pravá princezna vrátila do paláce a protože sňatek byl neplatný, král Tripitaku propustil. 25. V západním ráji Tripitsaka a jeho žáci spatřili ohromně košatý strom. Tripitaka se k němu začal klanět a učedníkům vysvětlil, že je to strom Bódhi, pod nímž kdysi Buddha Šákjamuni dosáhl osvícení. Všichni se posadili pod strom a započali meditaci. Později dorazili k velmi hluboké řece. Přes ni vedla dřevěná lávka, ale byla velmi úzká. Po chvíli přijel člun a jeho majitel převezl Tripitaku i s jeho učedníky na druhý břeh. Zanedlouho došli k hoře Prozřetelnosti a přišel je uvítat velký Nesmrtelný. Informoval je o tom, že nyní už dorazili do posvátných krajin Nejvyššího Buddhy. Druhého dne nechal Buddha předstoupit Tripitaku a jeho učedníky. Tripitaka se uklonil a jménem císaře dynastie Tchang požádal o posvátná písma. Nejvyšší nařídil Ánandovi a Kašjapovi odvést poutníky do klenotnice, pohostit je postní krmí a darovat jim písma. Po jídle se Tripitaka a jeho žáci dožadovali vydání písem, ale Ánanda a Kašjapa trvali na tom, že posvátná písma se nerozdávají zadarmo a požadovaly po mniších výměnou za písma nějaké dary. S tím Tripitaka nepočítal a jeho žáci se začali s arhaty hádat. Nakonec Ánanda a Kašjapa vybrali z každého oddílu několik súter a mnichům je darovali. Tripitaka a jeho žáci se vydali na zpáteční cestu. Záhy je však zastihl prudký vichr, obrovský orel jim sebral písma, vynesl do oblak a shodil na zem. Při sbírání s hrůzou zjistili, že to nejsou žádná písma, nýbrž obyčejné čisté listy. Všichni čtyři se opět vrátili na horu Prozřetelnosti a po Nejvyšším Buddhovi se dožadovali pravých posvátných písem. Buddha mnichům vysvětlil, že posvátná písma se nedávají zadarmo a nařídil Ánandovi a Kašjapovi, aby mnichům vydali pravá písma. Protože arhati trvali na nějakém daru, Tripitaka se rozhodl darovat jim zlatou misku na almužny, kterou dostal od tchangského císaře. Poté mniši dostali pravá písma. Buddha nechal Tripitaku předstoupit a za splnění úkolu jej povýšil na buddhu Kanganapúju. Suna jmenoval Buddhou výtězných bitev a bohyně milosti mu při té příležitosti sňala z hlavy svírací kroužek. Čuník byl jmenovám Čističem oltářů, Písečný mnich Zlatým arhatem a tripitakův kůň byl povýšen na Nebeského draka. Poté se všichni vydali na zpáteční cestu. Došli k veliké řece a nevěděli, jak ji přeplavat. Naproti jim připlula stará želva a nabídla jim, že je dopraví na druhý břeh. Protože se Tripitaka zapomněl Buddhy zeptat, kdy želva dosáhne vykoupení, všechny je shodila do řeky. Na břeh se dostali všichni v pořádku, ale veškerá zavazadla, včetně posvátných písem byly nasáklé vodou. Naštěstí svítilo slunce a tak rozložili písma na skálu, aby vyschly. Když bylo všechno suché, vydali se opět na cestu. Protože byli všichni buddhové, mohli létat v oblacích. Brzy uviděli Hraniční horu a uslyšeli tchangské zvony a Tripitaka poznal, že jsou konečně zpátky v říši Tchangů. Všichni se zaradovali a jednohlasně zvolali: "naše cesta zkončila, neseme posvátná písma, vrátili jsme se!" (Kri-kri)