S01E01

Blitzkrieg

Němce ponížila nejenom porážka v 1. světové válce, ale i neúprosné podmínky Versailleské smlouvy. Jenže touha západních mocností po pomstě zároveň vedla k politickému vzestupu populistického zločince Adolfa Hitlera. Svět pak v roce 1938 nečinně přihlížel vpádu nacistických jednotek do Rakouska, poté Hitler dostal svolení k anexi Sudet, a dokonce mu prošlo i obsazení zbytku Čech. Británie a Francie však německého Vůdce varovaly, že mu v případě napadení Polska vyhlásí válku. Tento slib pak splnily dva dny po bezostyšném nacistickém vpádu do Polska 1. září 1939. Hitlerovy ozbrojené síly však nebyly ani zdaleka tak mechanizované, jak naznačovala nacistická propaganda. Vůdce byl však i navzdory tomu odhodlán dobýt Holandsko, Belgii a severní Francii a využít jejich území jako odrazový můstek pro vzdušnou a námořní válku proti Británii. 10. května 1940 vpadly německého jednotky do Nizozemska a Belgie. Zaskočení Spojenci však netušili, že tento útok byl pouhou návnadou, která je měla odlákat na sever. Většina Wehrmachtu se však mezitím shromažďovala za zády spojeneckých armád v hustě zalesněné oblasti Arden, odkud vzápětí zamířila k Máze a překročila francouzské hranice na naprosto nečekaném místě. Nacistické čelní jednotky dorazily po pouhých 3 dnech k pohraničnímu městu Sedan. 60 000 německých vojáků sice od začátku tažení nespalo, ale navzdory tomu rvalo francouzskou obranu na kusy. Francouzi sice disponovali mocným dělostřelectvem a měli o 800 tanků víc než Němci, ale oproti nim byli nekoordinovaní a pomalí. A jakmile na ně udeřila plnou sílou i Luftwaffe, připomínali zmatené králíky chycené září reflektorů. Přímý zásah leteckou pumou sice utrpěl jen jeden jediný bunkr Maginotovy linie, ale psychologický efekt ječících střemhlavých bombardérů byl zničující. Bylo čím dál tím jasnější, že válečnictví dosud nic podobného nezažilo. Tehdejší technologické a plánovací možnosti však byly omezené a němečtí vojáci proto dostávali silný stimulant Pervitin, který dokázal neuvěřitelným způsobem přebíjet jejich únavu. V případě tohoto prostředku však nešlo o nic jiného než o stejnojmennou, vysoce návykovou a dodnes velmi oblíbenou pouliční drogu. Německé čelní jednotky dospěly po pouhých 10 dnech k pobřeží Atlantiku a většině spojeneckých sil, uvězněných v úzkém koridoru, hrozilo úplné obklíčení a odříznutí od lamanšského pobřeží. V té chvíle jim do Británie zbývala jediná úniková cesta – lodí z Dunkerku. Pokud se tam ovšem dostanou včas. Svůj podíl na slávě si však chtěl připsat i Hitlerův blízký spolupracovník Hermann Göring, který svého Vůdce přesvědčil, že se o likvidaci obklíčených spojeneckých sil postará jeho Luftwaffe. Vůdce proto vydal na jeho naléhání nechvalně známý rozkaz k zastavení postupu na Dunkerk. Göringův arogantní plán na vítězství ze vzduchu byl však od samého počátku odsouzen k nezdaru. Zastavení německých tanků pochopitelně neušlo ani Spojencům, kteří nemohli uvěřit svému štěstí a během velmi krátké doby dali dohromady stovky záchranných plavidel, na jejichž palubách odplulo do Británie asi 340 000 vojáků. Hitlerovi se dostalo symbolické pomsty 22. června, kdy v Compiegne severně od Paříže donutil Francouze k podepsání příměří ve stejném železničním vagonu, v němž Němci kapitulovali v listopadu 1918. Průběh tohoto aktu byl zaznamenán pro propagandistické účely. Tentokrát se však před kamerami filmového týdeníku potupně promenádovali Francouzi. (Česká televize)