S21E13

Na cestě po jihokorejském ostrově Čedžu

S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem na cestě po lávovém ostrově zasvěceném větru, skálám a neohroženým ženám z mořských hlubin, který střeží tajemní trpaslíci a zaplavují korejští milenci... Ostrov Čedžu je největším jihokorejským ostrovem. Leží zhruba 130 kilometrů od jižního pobřeží Jižní Koreje a má zhruba půl miliónu stálých obyvatel. Od roku 2007 je na seznamu světového dědictví UNESCO. V listopadu 2011 byl navíc zařazen mezi sedm přírodních divů světa. V obou případech kvůli unikátní přírodě přetvořené vulkanickou činností. „Jihokorejskou Havaj“, jak se ostrovu Čedžu občas přezdívá, proslavily jak unikátní tufové hory a nádherné pláže, tak i starobylá kultura, k níž patří třeba odlišný dialekt nebo 18 000 božstev. Mnoho zdejších domů tak střeží zejména Dolharubangové neboli Dědovy skály, což jsou sopečné sochy, které sloužily jako strážci před zlými duchy. Údajně však mohly být i symbolem plodnosti. Celý ostrov se doslova topí v zeleni, a to nejen díky parkům a lesům, ale také nekonečným čajovým plantážím. Místní klima je příznivé i pro pěstování citrusů, zejména mandarinek hallabong. Sladké plody zářivé barvy jsou úplně všude, zejména však na úpatí sopky Hallasan. Dominanta ostrova je zároveň se svými 1950 metry nad mořem i nejvyšším bodem celé Jižní Koreje. Poslední velký výbuch proběhl prý v roce 1007 a jeho pozůstatkem jsou dodnes místa, která pokrývá ztuhlá láva. Zatímco ve vnitrozemí se na zelených pastvinách prohání ostrovní koně Jeju malého vzrůstu, pobřeží tropického ostrova dnes patří hlavně turistům, a tak u pláží vyrostly stovky luxusních hotelů, které pravidelně zaplňují především korejští a japonští milenci. Čedžu totiž patří k nejoblíbenějším líbánkovým destinacím těchto národů. Paradoxem může být, že ostrov byl v minulosti často označován jako země žen. Většina mužů se totiž živila rybolovem. Na širém moři trávili celé dny a mnoho jich ve vlnách i zemřelo. Na ostrově zanechali nespočet vdov. Na seznamu nehmotného dědictví UNESCO se tak objevily i zdejší houževnaté potápěčky haenyeo. Po staletí se ženy na Čedžu zabývaly specifickou formou rybaření. Dodnes pracují ve skupinách s jednoduchým vybavením – plováky, ploutvemi, sítěmi a noži. Potápějí se v jakémkoliv počasí i do hloubky 20 metrů, dech dokáží zadržet i na dvě minuty. Mnohé z žen už dávno překročily šedesátku, přesto se stále denně vrhají do modravé hlubiny. (Česká televize)

Odkaz vyhledává zadanou epizodu; její konkrétní dostupnost není ověřena.