Jeong Do-jeon

V posledním roce vlády posledního panovníka zanikající korejské říše Goryeo (918 - 1392), krále Gong-min (1330 -1374), byla tehdejší vláda protkána zkorumpovanými politiky, závistí, lstmi a byrokraty, prahnoucími po vlastní moci a bohatství. Lid sužovala chudoba, válka a nejistá budoucnost. V nastalém politickém chaosu se moci mohl chopit takřka každý, kdo měl sotva jen pramalé zkušenosti s politickým prostředím pomalu se rozpadající se říše. Proto se politické moci chopí aristokratický politik a tehdejší první rádce nastupujícího panovníka Taejo (Dong-geun Yoo), Do-jeon Jeong (Jae-hyun Cho). Zarytý odpůrce archaistického buddhistického učení a ve své době vysoce inteligentní učenec a historický znalec. Ten také přebírá jen krátce po ustanovení nové vlády veškeré politické záležitosti nově zformované dynastie Čoson, což z něj dělá jednu z nejmocnějších postav celých korejských dějin. Nastoluje nový politický řád, mění zastaralé ideologické směry, reformuje školství, zdravotnictví a ozdravuje tehdy násilně zdeformovaný politický systém. Zastavuje se o nastolení nových religionistických hodnot, staví se do čela právní moci a sepisuje tehdejší právní zákony čosonské ústavy. V tomto vratkém prostředí ale číhá nebezpečí doslova za každým palácovým rohem, a tak se není čemu divit, že Do-jeon čelí mnoha pokusům o násilný politický převrat, úkladům o vlastní život ze strany znepřátelených politických klik a dalším životním nástrahám, které mu komplikují budovatelské záměry, z jejichž základních kamenů bude jednoho dne čerpat i novodobý politický systém moderní Koree. (Conspi)