Fumecu no anata e
Na začátku to bylo jen obyčejnou koulí energie, nesmrtelným něčím, vyslaným na Zem bez jakýchkoli emocí či identity, ovšem nadané schopností proměnit se v cokoli jiného, pokud to dostane dostatečně silný impuls. Jako první to na sebe vzalo podobu obyčejného kamene, ovšem jak teplota klesala a ostatní kameny se drolily a v prasklinkách začal růst mech, tak to na sebe vzalo podobu mechu. Když se však osamělý a raněný vlk rozhodl na měkkém mechu naposledy vydechnout, tak se to náhle stalo vlkem. Konečně to získalo vědomí a pustilo se skrz zamrzlou tundrou, až to potkalo mladého chlapce. Ten žil v opuštěném městě, ze kterého odešli všichni dospělí za vidinou nádherného a bohatého ráje mnohem dál na jihu. Chlapec byl však během jejich odchodu raněný, a tak nemohl jít s nimi, dokud se mu rána nezahojí, a proto zůstal ve vesnici pouze se stařešinami. Ti však nyní již všichni zemřeli, a tak ve vesnici byl pouze chlapec s vlkem, který se nečekaně vrátil z tundry. Mladík si během následujících dní nahromadil zásoby a vydal se i s vlkem za ostatními, ovšem krutý mráz a další zranění v této nehostinné pustině chlapce přinutili, aby se vrátil a pouze ve společnosti vlka strávil poslední minuty svého života. Když vydechl chlapec naposledy, tak se to stalo z vlka chlapcem. A tak se to v podobě chlapce vydalo skrze ukrutný mráz na jih na nekonečnou cestu za novými místy a zážitky... (Jeoffrey)