2.43: Seiin kókó danši Volley-bu

Kimichika Haijima se nečekaně vrátil do svého rodného města poté, co v Tokiu způsobil závažné problémy ve svém školním volejbalovém mužstvu. Tento sport je totiž pro mladíka tím nejdůležitějším v životě a tato vášeň a nadšení jsou pro mnohé jeho vrstevníky naprosto nepochopitelné. Kimichika však zase nechápe všechny ostatní hráče, kteří tomuto sportu nedávají vše, co je v jejich silách. Když tedy chlapec přijde na novou školu, opět se ihned přihlásí do volejbalového mužstva a chce spolu se svými novými spoluhráči myslet na mety nejvyšší. Dokonce zde chlapec po letech potkává svého kamaráda z dětství Yunii Kurobu, který má pro tento sport správné zapálení a i jisté fyzické předpoklady.Za normálních okolností by toto shledání dvou kamarádů se společnou vášní vedlo k dramatické cestě za vítězstvím ve velkém turnaji, ale oba chlapci mají nějaký podstatný problém. Kimichika je stále až příliš zapálený pro hru, a tak nevnímá, že si svým přístupem nezískal sympatie ostatních spoluhráčů, spíš jsou na něj v těch nejvypjatějších momentech naštvaní. Yunii zase špatně snáší tlak okolí a nezvládá trému, což u sportu, který se hraje v týmu a před diváky, rozhodně není dobré. Působení obou chlapců ve školním týmu tak končí katastrofou, chlapci se rozhádají a tým ani neprojde kvalifikací na turnaj.O jedenáct měsíců později se Yunii a Kimichika potkávají v nové škole, kam se po maturitě přesunuli. Oba podvědomě chtějí opět hrát volejbal, ale předchozí zklamání a vzájemné spory stojí chlapcům v cestě. Když se však ukáže, že kapitán zdejšího volejbalového týmu a jeho zástupce mají silné pohárové ambice a i přes předchozí výrazné neúspěchy stále myslí na výhru třeba jen tím, že nechávají v důležitých tréninkových zápasech sít ve výšce 2,43 metru, což je pohárový standard, tak se Kimichika i Yunii pomalu rozhodnou zakopat válečnou sekeru a dát svému společnému snu ještě jednu, poslední šanci... (Jeoffrey)